Impigement syndrom ramena

Impigement syndrom ramena je nečastější diagnózou při bolestech ramenního kloubu. Příčinou rozvoje tohoto bolestivého stavu je opakované dráždění rotátorové manžety (struktury obklopující hlavici pažní kosti) v oblasti pod nadpažkovým výběžkem lopatky (latinsky acromion) - z toho vychází také název impigement syndrom, jehož nepoužívaný český ekvivalent je syndrom skřípnutí. Latinským označením stavu zánětu v oblasti subakromiální burzy (tíhový váček pod nadpažkem) je bursitis subacromialis.
Prostor mezi hlavicí pažní kosti a nadpažkem může být v důsledku otoku a překrvení subakromiální burzy a struktur rotátorové manžety zúžen, což nadále zhoršuje stav tkání a důsledkem může být až ruptura rotátorové manžety.

Mezi příčiny impigement syndromu ramena patří přetěžování ramenního kloubu (sportovní či pracovní zátěž s častými pohyby horní končetiny nad hlavou), poúrazové stavy (např. stavy po pádech s pohmožděním ramenního kloubu) a anatomické odchylky (např. hákovitý tvar nadpažku).

Diagnostika se skládá z fyzikálního vyšetření s posouzením hybnosti ramenního kloubu, vyšetření specifických testů na impigement syndrom a posouzení funkce rotátorové manžety. Dále využíváme zobrazovacíh metod - rentgenového snímku ramenního kloubu a v některých případech indikujeme magnetickou rezonanci.

Ze změn uvedených v úvodu článku vychází také klasifikace dle Neera: V 1. stádiu dochází k otoku a zakrvácení subakromiální burzy, v 2. stádium již burza podléhá vazivovým změnám a 3. stádium už zahrnuje poškození a rupturu rotátorové manžety.

Léčba impigement syndromu začíná zpravidla konzervativně a využíváme celé spektrum metod konzervativní léčby. Ke zklidnění zánětu můžeme pomoci protizánětlivými léky (nesteroidní antiflogistika - NSAID) a obstřikem s kortikoidem a lokálním anestetikem. Poté indikujeme komplexní fyzioterapii s využitím metod na neurofyziologickém podkladě, metod měkkých tkání, možná je také aplikace fyzikálních metod (rázová vlna, laseroterapie, magnetoterapie, ultrazvuk).

V případech, kdy konzervativní léčba nevede k úlevě pacienta od obtíží indikujeme operační řešení - artroskopii ramenního kloubu. Operace se provádí v celkové anestezii a umožňuje vyšetření ramenního kloubu a jeho struktur - kloubních povrchů, rotátorové manžety, šlachy dlouhé hlavy dvojhlavého pažního svalu. Zároveň ošetřujeme prostor pod nadpažkem (provádíme tzv. subakromiální dekompresi) - odstraňujeme subakromiální burzu a můžeme také snést část nadpažku a prostor zde rozšířit. V případech postižení rotátorové manžety indikujeme typ operačního výkonu dle stádia postižení a jejích změn. Nejčastěji v dnešní době ošetřujeme ruptury rotátorové manžety artroskopicky, avšak u pacientů s pokročilými změnami může být indikováno otevřené sešití (sutura) rotátorvé manžety, ev. již nemusí být tento stav chirurgicky ošetřitelný - více také v článku Poranění rotátorové manžety.