Menisky (vnitřní a vnější) jsou vazivové nitrokloubní struktury kolenního kloubu. Jejich funkcí je tlumení nárazů, zajištění stability kolene (patří mezi statické stabilizátory), zvětšení kontaktních kloubních povrchů a rozprostření kloubní tekutiny. Menisky jsou cévně zásobeny z kloubního pouzdra a směrem do kloubu jejich prokrvení řídne. Vnitřní část menisku je vyživována pouze z kloubní tekutiny. Dle toho můžeme meniskus na průřezu rozdělit na 3 zóny (červená, červenobílá, bílá). Zevní meniskus je více pohyblivý. Vnitřní meniskus je pevněji fixován a jeho pohyblivost je menší.

Menisky mohou být postiženy úrazovým mechanismem, či na podkladě degenerativním změn. Akutní úrazové poškození vzniká násilnou rotací bérce. Vnitřní meniskus je postižen častěji a častěji jsou postiženi mladší muži. Meniskus je postižen buď samostatně nebo v rámci komplexního poranění kolene. Závažnou diagnózou je tzv. nešťastná triáda, při které dochází vedle postižení vnitřního menisku k přetržení vnitřního postranního vazu a předního zkříženého vazu. Nad 40 let přibývá poškození menisků z degenerativních příčin. Dle tvaru trhlin menisku je můžeme dělit na podélné, příčné, horizontální, typu papouščího zobáku, ucha od košíku.
Pacient přichází pro bolest kolene na vnitřní či zevní straně se zhoršením při chůzi po nerovném terénu nebo po schodech. Někdy je přítomna náplň. U určitých typů prasklin menisku může docházet k blokádám kolene.
Diagnostika se opírá o klinické a zobrazovací vyšetření. Při klinickém vyšetření je provedeno celkové vyšetření kolenního kloubu, vč. specifických testů postižení menisků. V případě náplně kloubu může být indikována jeho punkce (injekční odsátí). Základním zobrazovacím vyšetřením je prostý rentgenový snímek. V případě podezření na poranění menisků může být indikováno vyšetření magnetickou rezonancí.
Terapie je buď konzervativní (neoperační) či operační. Při volbě léčebného postupu je nutno posoudit, zda je poškození akutní či chronické, typ a lokalizaci postižení, příznaky, věk, konstituci pacienta, jeho nároky a stupeň degenerativních změn. Konzervativní terapie spočívá v klidovém režimu, analgoterapii, podávání protizánětlivých léků, posilování svalů v oblasti kolenního kloubu, fyzikální terapii a nitrokloubního podání léčiv, případně nošení ortéz. Operační terapie je v dnešní době zásadně mininvazivní. Provádí se artroskopicky, kdy z malých řezů je do kolene zavedena kamera a pracovní nástroj. Dle typu postižení se pak provádí buďto odstranění poškozené části menisku či jeho rekonstrukce. Po operaci následuje odlehčení, v případě sešití menisku pak přiložení ortézy s limitovaným pohybem. Důležitá je rehabilitace k zajištění obnovení svalové síly a rozsahu pohybu. Obsah a načasování rehabilitace závisí na provedeném operačním zákroku. Nezbytnou součástí pooperační péče je prevence vzniku tromboembolické nemoci (nejčastěji injekční podkožní podávání nízkomolekulárních heparinů). V případě nerekonstruovatelného poškození menisku u mladých pacientů může být indikována transplantace menisku.