Infekční artritida kloubu

Infekční artritida kloubu je závažné zánětlivé onemocnění. Zánět vyvolávají bakterie (nějčastěji zlatý stafylokok, staphyloccocus epidermidis, streptokoky, neiseria gonorrhoea, pseudomonády, salmonely, escherichia coli, chlamydie, borrelie a vzácněji i další patogeny), které se do kloubu dostanou různým způsobem. Při hematogenním rozsevu se bakterie dostávají do kloubu krevním oběhem z jiného zánětlivého ložiska v těle, např. z respiračního traktu, infektu zubu apod. Další možností je průnik bakterií do kloubu přímo z ložiska osteomyelitidy, tedy zánětu kosti. Bakterie se mohou do kloubu dostat také ze zevního prostředí buď při punkci kloubu, při operačním zákroku nebo při hluboko pronikajícím poranění. Vyšší riziko vzniku infekční artritidy mají pacienti s oslabenou imunitou, např. pacienti s cukrovkou, revmatoidní artritidou nebo pacienti užívající kortikoidy. Nejčastější je infekční artritida kolena, dále kyčle, ramena, zápěstí a dalších kloubů.

Onemocnění začíná horečkou, někdy i zimnicí a třesavkou. Pacient je celkově schvácený. Postižený kloub je oteklý, na pohmat výrazně bolestivý a zarudlý. Někdy lze pozorovat zvětšení regionálních mízních uzlin. Postupně narůstá náplň kloubu, která svým tlakem zhoršuje bolest a omezuje až znemožňuje pohyb. Kolemkloubní svaly se reflexivně stáhnou. Kloubní výstelka (synovie) se zbytňuje, může vytvářet nitrokloubní srůsty a rozšiřovat se přes kloubní plochy. Hnisavý zánět může postupně destruovat chrupavky kloubních ploch, případně postihnout i kost pod chrupavkou, a při nedostatečné léčbě zanechat trvalé následky.

Diagnóza se opírá o celkové vyšetření pacienta a postiženého kloubu. Kloub postižený infekční artritidou bývá oteklý, zarudlý, oproti okolí proteplený a na pohmat bolestivý. Pro infekt svědčí i laboratorí hodnoty krve - zvýšený hladina hladina CRP (C-reaktivní protein), zvýšený počet bílých krvinek, zvýšená sedimentace červených krvinek, případně další parametry. Punktát bývá zkalený, někdy s příměsí krve či vloček fibrinu, jindy typicky hnisavého charakteru. Kloub s podezřením na hnisavou artritidu je vždy nutné vypunktovat, punktát odeslat ke kultivačnímu a mikroskopickému vyšetření. Pod mikroskopem lze bakterie přímo prokázat, kultivační vyšetření spočívá v nátěru punktátu na různá kultivační média, na nichž vyrůstají kolonie bakterií. Tím lze určit druh mikroba, který zánět kloubu vyvolává a současně zjistit, na jaká antibiotika je citlivý. Ze zobrazovacích vyšetření používáme kromě RTG snímků (hnisavý zánět však na nich nemá žádné typické známky) sonografické vyšetření, které dokáže popsat zvýšenou náplň kloubu a pomůže zacílit místo k punkci.

Léčba závisí na celkovém stavu pacienta a výsledcích jednotlivých vyšetření. Metodou volby je u hnisavých zánětů artroskopický výplach kloubu, synovektomie (odstranění zánětlivě změněné kloubní výstelky) a zavedení proplachové laváže. Ta se u většiny kloubů provádí artroskopicky, v případě kyčle, SI kloubu i otevřeně. Proplachová laváž zajišťuje kontinuální čistění kloubu průtokem naředěného roztoku s desinfekcí. Po několika dnech se proplachová laváž převádí na odsavnou. Dalším nezbytným opatřením je zahájení antibiotické léčby. Účinnější je nitrožilní podávání antibiotik, popřípadě jejich kombinace dle citlivosti mikroba. Doléčení perorálními antibiotiky vyžaduje terapii přibližně 6 týdnů.

I přes adekvátní léčbu může hnisavý zánět kloubu zanechat trvalé následky, pokud došlo ke zničení chrupavek či kosti pod chrupavkou, případně zvápenatění kolemkloubních struktur. Další léčba tedy spočívá v řešení těchto komplikací. Nezřídka je jediným řešením implantace totální náhrady kloubu za předpokladu úplného vyléčení infekce.

Specifickou problematikou v rámci infekčních onemocnění kloubů jsou tzv. aseptické artritidy. Může se jednat tzv. parainfekční postižení, které je vyvoláno reakcí synoviální výstelky kloubu na přítomnost jiné infekce v těle. Reaktivní artritida není tedy infekcí samotného kloubu, nevyžaduje tedy operační léčbu.