Onemocnění nejčastěji postihuje vnitřní část dolního konce stehenní kosti (mediální kondyl femuru), mohou ovšem být postiženy i jiné části kolene, ev. jiného kloubu. Postižení jsou hlavně sportovně aktivní jedinci mladšího věku, převažují chlapci. Vzniká lokální nekróza kosti a chrupavka nad touto nekrózou je zprvu nepostižena. Postupně však vzniká rýha v chrupavce po obvodu takto postižené kosti, která se prohlubuje. Okrsek nekrotické kosti se pak může zcela uvolnit a zůstává buďto v původním lůžku, anebo se dislokuje do kloubu, kde působí jako kloubní myška. Nejčastějšími příčinami vzniku jsou poúrazové stavy a opakovaná zátěž.

Onemocnění je zprvu bezpříznakové, postupně se rozvíjí tupá bolest, která se zhoršuje po zátěži. V případě uvolnění disekátu a vzniku kloubní myšky může docházet k blokádám kloubu. Diagnostika se opírá o klinické a zobrazovací vyšetření. Klinické vyšetření spočívá v celkovém vyšetření postiženého kloubu. Základním zobrazovacím vyšetřením je rentgenový snímek. Při podezření na disekující osteochonditidu následně doplňujeme vyšetření magnetickou rezonancí. Pro následný léčebný důležitá lokalizace a velikost léze a posouzení, zda je disekát uvolněný.

U dětí je možný konzervativní postup spočívající v omezení aktivity a průběžném sledování vývoje. Operační řešení se provádí artroskopicky, kdy je vyšetřen postižený kloub. V případě neuvolněného disekátu se provádí návrty ložiska, které vedou k prokrvení postižené tkáně a jejímu prohojení. U uvolněných disekátů je nutno z artrotomie (otevřeného přístupu do kolene) provést vyjmutí fragmentu, úpravu a jeho stabilizaci v lůžku (tkáňovým lepidlem, šrouby). V případě, že není možno fragment použít, je nutno defekt ošetřit jinou technikou. Při mozaikoplastice jsou odebrány válečky chrupavky a kosti z nezátěžové zóny klobu a poté implantovány do místa defektu. Další možností je implantace autologních chondrocytů.