Plochá noha je vada, u které dochází ke snížení nebo úplnému vymizení  podélné klenby. V této části budeme hovořit pouze o dětské ploché noze, v dospělosti je již velmi obtížné plochonoží jakkoli léčit. Příčin ploché nohy u dětí může být celá řada: u vrozených vad je to nejčastěji chybný tvar kosti hlezenné (talus) nebo srůst nártních kostí (tzv. tarzální koalice, srůst mezi kostí hlezennou, patní, eventuelně člunkovou či krychlovou).  Získaná plochá noha vzniká při onemocněních nebo úrazech periferních nervů, dětské mozkové obrně, revmatických onemocněních, po zlomeninách. Nejčastěji se však setkáváme s plochou nohou, jejíž příčinu lze přisoudit vrozené snížené pevnosti vazů. Ke zvýraznění nálezu přispívají i obezita a nošení nevhodné obuvi.

Kterou nohu už je možné označit za plochou a kdy je klenba ještě v normě? Odpověď na tuto otázku není jednoznačná. Častou jsou do ortopedické ambulance posílány děti k vyšetření pro plochou nohu i v případě, kdy je klenba pouze snížena. Přechod od nohy normální k ploché je často pozvolný, někteří autoři dokonce nepovažují plochou nohu za diagnózu, pokud nečiní svému „majiteli“  žádné obtíže. Plochá noha je u většiny dětí zcela bez příznaků. K vyšetření přicházejí na popud rodičů nebo dětských lékařů. Pokud nějaké obtíže činí, pak nejčastěji bolesti na vnitřní straně nohy, bolesti lýtka nebo přední strany bérce, zvýšenou únavnost lýtka, děti sešlapávají obuv. Kromě klinického vyšetření  a rentgenu je nejpřínosnějším vyšetřením plantogram – tedy otisk plosky. Normálně tvarovaná noha vykazuje na plantogramu vyklenutí na vnitřní straně, u ploché nohy je vyklenutí menší, žádné nebo dokonce přesahuje na vnitřní straně otisk paty.

V minulosti se v léčbě používala řada metod, které nejenže nebyly účinné, ale pro léčené děti dosti nepříjemné (například vložka s kuličkou na vnitřní straně nohy). Rovněž rehabilitace v podobě sbírání korálků nohou apod. nepřinášela žádný efekt.

Plochonoží 1. stupně není zapotřebí léčit. Zbytečné je předepisování vložek či úprava obuvi. Přínosná je chůze naboso. Bosá noha reaguje na kontakt s terénem a tím posiluje svaly nohy, trénuje polohocit (propriocepci). Plochá noha však není důvodem k předepisování fyzioterapie, jak tomu v mnohých případech je. Jediným efektivním cvičením je protahování lýtkového svalstva (musculus triceps surae), které je často zkráceno (provádění dřepu bez zvednutí pat – celá ploska zůstává v kontaktu s podlahou, nebo vstoje – dítě stojí mírně rozkročeno špičkami dovnitř, natažené ruce opřené o stěnu, postaví se na špičky a poté našlapuje na celé chodidlo při naklonění těla dopředu).

Léčbu plochonoží 2. a 3. stupně můžeme kromě výše popsaného cvičení doplnit i předepsáním ortopedických vložek. Konzervativní léčba je nejúčinnější v předškolním věku, kdy je ještě zachována laxicita vazů a klenbu lze částečně ovlivnit vložkami. Hypermobilita nohou je největší mezi druhým a třetím rokem, poté postupně klesá. V těžších případech je nutno volit individuálně vyráběné ortopedické vložky. Důležitou roli hraje i správná obuv, z dobrého materiálu, s odpruženou měkkou podrážkou a pevným vedením paty.

K operačnímu řešení přistupujeme v případech, kdy je plochá noha provázena bolestmi, otlaky na vnitřní straně nohy, zvýšené únavě, nebo v případech, kdy je deformita nohy výrazná a dochází k rychlému opotřebení obuvi. Indikace k operaci však musí být velmi uvážlivá, přichází až po vyčerpání možností konzervativní léčby. Nejúčinnější  a nejčastěji prováděnou operací je osteotomie patní kosti dle Evanse. Protnutím patní kosti a vložením kostěného štěpu dojde k prodloužení zkráceného zevního pilíře nohy a vytvarování klenby. Po operaci je nutná 10-12-titýdenní sádrová fixace k zajištění dobrého vhojení štěpu. Operace přináší dobré výsledky. U naprosté většiny dětí dojde k alespoň částečnému vytvoření podélné klenby. Záleží samozřejmě na stupni postižení před operací. Rovněž dochází k ústupu obtíží. Nejlepší známkou úspěšnosti léčby je zájem rodičů i dítěte o operaci druhé nohy, je-li plochá noha oboustranně.

Plochonoží může vznikat i sekundárně po poraněních, neurologických onemocněních, dětské mozkové obrzně, při degenerativních rupturách šlach apod. Léčba takové ploché nohy pak vyžaduje náročnější operační řešení a multioborový medicínský přístup.