K vykloubení ramene dochází nejčastěji při pádu na nataženou, upaženou a zevně rotovanou končetinu. Vzácněji se s vykloubeným ramenem setkáváme po úrazu elektrickým proudem či jako následek epileptického záchvatu. Vše výše zmíněné se označuje jako luxace úrazová. K opakovaným luxacím ale může docházet při poškození funkce stabilizátorů, a to i bez zjevného násilí (tzv. recidivující luxace při nestabilním rameni). Také při některých vrozených vadách vývoje ramenního kloubu nebo vazivové tkáně dochází k luxacím ramene bez adekvátního úrazového mechanismu (tzv. habituální luxace).

Pacient přichází s bolestivostí a výrazně omezenou hybností ramene, vykloubené rameno má změněný obrys, při pohmatu není cítit hlavice pažní kosti v kloubní jamce. Směr vykloubení hlavice nám pomůže ozřejmit RTG snímek. V 90% případů se jedná o luxaci přední. Při epileptických záchvatech se vyskytují spíše luxace zadní. Velmi vzácné jsou pak luxace dolní a horní, která bývá spojena se zlomeninou nadpažku (acromion, výběžek lopatky). U všech typů luxací je důležité na RTG snímku zhodnotit, jestli není přítomna i zlomenina hlavice pažní kosti. V nejasných případech se doplní CT snímek ramene, který nám pomůže odhalit podezření na současně přítomnou zlomeninu. Rovněž je důležité zkontrolovat cévní a nervové zásobení postižené končetiny, protože nervově-cévní svazek probíhající v podpaží může být při luxaci poškozen.

Léčba spočívá v zakloubení (repozici) hlavice do jamky. Je popisováno několik repozičních manévrů. Nutná je dobrá spolupráce pacienta – je třeba zcela uvolnit svaly zad a postižené končetiny. Nejčastěji pacient leží na zádech, lékař drží pacienta za nataženou a přibližně v 30° upaženou končetinu a pomalu táhne v její ose, do podpaží postižené končetiny se protáhne prostěradlo a za protitahu (pomůže další zdravotník) pak hlavice zpátky „zaskočí“ do jamky. To je doprovázeno okamžitou úlevou pacienta. Po zakloubení je nutné opět provést RTG snímek, zkontrolovat pozici hlavice a vyloučit její případnou zlomeninu. Klinicky se zkontroluje inervace a cévní zásobení dané končetiny. Pokud je pacient svalnatý nebo se nedokáže dostatečně uvolnit, nemusí se povést repozice na ambulanci a je třeba zavřená repozice v celkové anestezii. K otevřené operační repozici se přistupuje při současném výskytu luxačních zlomenin pažní kosti, odlomení kloubní jamky nebo poruchách nervově-cévního svazku.

Po repozici je třeba nosit 3 týdny ramenní ortézu, postupně se pak rameno rozcvičuje a zatěžuje. U dětí se ramenní ortéza nechává 4-6 týdnů. Zvláště u mladých pacientů často dochází k recidivě luxací (recidivující – opakované - luxace) a vzniku tzv. nestabilního ramena. U pacientů starších 40 let nejsou opakované luxace časté, ovšem u této kategorie pacientů se vyskytuje poranění rotátorové manžety vlivem předchozí luxace.