U dětí se vyskytují některé typy zlomenin, ke kterým u dospělých nedochází. 

Zlomenina z ohnutí (bowing fracture): dochází k ohnutí dlouhé kosti bez toho, aniž by vznikla na rentgenu patrná linie lomu. Taková zlomenina vzniká nejčastěji na kostech předloktí (radius a ulna) u malých dětí nejčastěji pádem na natažené horní končetiny. Pevný periost a větší zastoupení elastických kolagenních vláken ve skeletu může za to, že kost se pouze ohne a není přerušena její kontinuita. Pokud není dislokace z osy velká, může uniknout pozornosti.  Léčba spočívá v repozici a sádrové fixaci. Schopnost remodelace kostí u dětí je naštěstí značná. K remodelaci nejlépe dochází u periferně lokalizovaných zlomenin (čím více na okraji kosti, tím je remodelace lepší) a u malých dětí. 

Zlomenina typu vrbového proutku (green stick fracture) má okostici přerušenou pouze na jedné straně.  Na druhé pevná okostice úlomky drží, podobně jako když se zlomí proutek vrby. Stejně jako předhozí typ se vyskytují nejčastěji na kostech předloktí. Vyžadují repozici a některé z nich i dolomení, čímž se docílí rovnoměrného hojení a tvorby svalku a zabrání se tak následným úhlovým deformitám kostí. Ty mohou vzniknout velmi krátce v řádu týdnů po prodělaném úraze a s růstem se mohou ještě zvětšovat. Zlomeniny typu vrbového proutku tedy vyždují  pečlivé ošetření. Na většině pracovišť se repozice a naložení sádrové fixace provádí v celkové anestezii. Léčba trvalch následků v podobě úhlových deformit kosti je pak operační a náročná. 

Torus zlomeniny vznikají kompresí kosti, tedy působením síly v ose kosti. Na rentgenu jsou patrné většinou pouze jako zesílení kortikální kosti. 

Speciální skupinou dětských zlomenin jsu epifyzeolýzy. Epifýza = okrajová část dlouhé kosti oddělená růstovou chrupavkou - fýzou. Při poranění dochází buď k separaci epifýzy nebo k jejímu rozlomení. Takové poranění vyžaduje anatomickou repozici bez většího časového prodlení. Jednak může být ohroženo cévní zásobení samotné epifýzy, dále může docházet k poranění růstové chrupavky nebo její části, což může vést k poruše růstu kosti, zkrácení nebo přerůstu kosti, poruchám osy. 

Naprostá většina dětských zlomenin je léčena konzervativně, tedy bez nutnosti operace. K operaci jsou indikovány především nestabilní zlomeniny, dislokované nitrokloubní zlomeniny, diafyzární zlomeniny u starších dětí. Hojivý potenciál zlomenin je v porovnání s dopělou kostí podstatně větší. Zlomeniny vyžadují kratší dobu fixace, mají menší riziko vzniku pakloubu a opožděného hojení. 

Mezi nejčastější zlomeniny v dětském věku patří suprakondylická zlomenina pažní kosti, zlomeniny předloktí, zlomeniny článků prstů, spirální zlomeniny kostí bérce. 

V dospělém věku se vyskytují nejvíce zlomeniny zápěstí, horní části stehenní kosti, kotníku a horní části pažní kosti.