07. 09. 2017
Osteoporóza je metabolické onemocnění skeletu, při kterém dochází k úbytku kostní hmoty, především trámčité složky kosti, k poruše její mikroarchitektury a tím ke zvýšení rizika zlomeniny. Patří k nejčastějším chorobám v Evropě a severní Americe, jen v České republice je odhadem osteoporózou postiženo na 750 tisíc obyvatel. Struktura a stavba kosti je velmi složitá. Po 40. roce dochází jak u mužů, tak u žen k pomalému úbytku kostní hmoty. V postmenopauzálním období však u žen klesá produkce estrogenů, které mají na metabolismus kostí příznivý vliv. Ženy jsou tak osteoporózou postiženy daleko častěji než muži. Do 15 let po menopauze tak mohou ztratit až polovinu kostní hmoty. Postmenopauzální osteoporóza je tak odpovědná za vysoký výskyt zlomenin, především horního konce kosti stehenní, obratlů a zápěstí. Do 75 let věku dojde ke zlomenině v důsledku osteoporózy přibližně u třetiny všech žen. Osteoporóza je pro svůj pomalý a plíživý průběh bez příznaků nazývána „tichým zlodějem kosti“. Nemoc sama o sobě nebolí, bolestivé jsou až její pozdní důsledky. Právě zlomenina vznikající minimálním násilím – běžným pádem – bývá prvním příznakem. Nejčastější lokalizací zlomenin je horní část kosti stehenní (krčku, pertrochanterické zlomeniny), zápěstí a obratlů. Postupné snižování výšky obratlových těl a jejich klínovité deformity vedou ke snižování výšky postavy a tvorbě kyfózy hrudní páteře. Tyto změny mohou být provázeny bolestmi hrudní a bederní páteře. Mezi rizikové faktory vzniku osteoporózy patří časná menopauza (ženy po hysterectomii a adnexekotmii bez hormonální substituce), pozitivní rodinná anamnéza (osteoporóza či osteoporotická zlomenina u matky), kouření, onemocnění štítné žlázy, příštitných tělísek, nedostatek pohybu, užívání některých léků, především dlouhodobá terapie kortikoidy, nemoci jater, ledvin, střev, nedostatek vápníku a vitaminu D.
Osteoporóza je metabolické onemocnění skeletu, při kterém dochází k úbytku kostní hmoty, především trámčité složky kosti, k poruše její mikroarchitektury a tím ke zvýšení rizika zlomeniny. Patří k nejčastějším chorobám v Evropě a severní Americe, jen v České republice je odhadem osteoporózou postiženo na 750 tisíc obyvatel. Struktura a stavba kosti je velmi složitá. Po 40. roce dochází jak u mužů, tak u žen k pomalému úbytku kostní hmoty. V postmenopauzálním období však u žen klesá produkce estrogenů, které mají na metabolismus kostí příznivý vliv. Ženy jsou tak osteoporózou postiženy daleko častěji než muži. Do 15 let po menopauze tak mohou ztratit až polovinu kostní hmoty. Postmenopauzální osteoporóza je tak odpovědná za vysoký výskyt zlomenin, především horního konce kosti stehenní, obratlů a zápěstí. Do 75 let věku dojde ke zlomenině v důsledku osteoporózy přibližně u třetiny všech žen. Osteoporóza je pro svůj pomalý a plíživý průběh bez příznaků nazývána „tichým zlodějem kosti“. Nemoc sama o sobě nebolí, bolestivé jsou až její pozdní důsledky. Právě zlomenina vznikající minimálním násilím – běžným pádem – bývá prvním příznakem. Nejčastější lokalizací zlomenin je horní část kosti stehenní (krčku, pertrochanterické zlomeniny), zápěstí a obratlů. Postupné snižování výšky obratlových těl a jejich klínovité deformity vedou ke snižování výšky postavy a tvorbě kyfózy hrudní páteře. Tyto změny mohou být provázeny bolestmi hrudní a bederní páteře. Mezi rizikové faktory vzniku osteoporózy patří časná menopauza (ženy po hysterectomii a adnexekotmii bez hormonální substituce), pozitivní rodinná anamnéza (osteoporóza či osteoporotická zlomenina u matky), kouření, onemocnění štítné žlázy, příštitných tělísek, nedostatek pohybu, užívání některých léků, především dlouhodobá terapie kortikoidy, nemoci jater, ledvin, střev, nedostatek vápníku a vitaminu D.
Diagnostika
Diagnostika osteoporózy není složitá. Na rentgenovém snímku sice bývá patrný úbytek kosti, trámců spongiosy, snížení obratlových těl a jejich deformity, ale není možné přesně určit hustotu kosti. Ta se stanoví až na základě denzitometrického vyšetření. Standardně se na denzitometru vyšetřuje bederní páteř a horní konec stehenní kosti. Mnohočetné komprese obratlových těl a degenerativní změny mohou někdy obraz denzitometrie zkreslovat. Základem osteologického vyšetření je i laboratorní vyšetření krve a moče, které může pomoci odhalit příčinu úbytku kosti. (hladina vápníku a fosfátů, jejich odpad v moči, sérová hladina parathormonu, hormonů štítné žlázy, vitaminu D, specifických kostním markerů)
Léčba
Léčba osteoporózy je dlouhodobá, trvá několik měsíců nebo let, jejím cílem je zabránit dalšímu úbytku kostní hmoty, zpomalit resorpci kosti a zvýšit její nárůst. Je-li osteoporóza sekundární, je nutno nejprve léčit základní onemocnění vedoucí k úbytku kosti.
Kalcium – vápník je základním kostním minerálem. Podává se v kombinaci s vitaminem D a ostatními léky proti osteoporóze v dávce alespoň 500 mg denně. Vyrábí se řada preparátů ve formě tablet, rozpustných tablet a prášků a žvýkacích bonbónů. Nežádoucí účinky kalcia jsou minimální. Občas popisované zažívací obtíže či zácpu obvykle vyřeší nahrazení jednoho léku jiným.
Vitamin D –je nezbytný ke vstřebávání kalcia ze střeva. Je obsažen například v rybím tuku. Jeho neaktivní forma se metabolizuje v játrech a ledvinách na účinný dihydroxykalciferol - vitamin D3. Je vyráběn jak v podobě provitaminu, tak již účinné formy vitaminu D3, který je vhodný u osob s onemocněním jater a ledvin. Doporučená denní dávka činí 400-800 jednotek.
Estrogen – je hormon produkovaný vaječníky. Má ochranný vliv na kost stimulací osteoblastů – buněk zajišťujících kostní novotvorbu. Po menopauze klesá jeho hladina, snižuje se tak aktivita osteoblastů a převažuje činnost osteoklastů (buněk zajišťujících resorpci kosti). Jeho substituce po menopauze zabraňuje úbytku kosti.
Bisfosfonáty – je skupina léků, které ovlivňují osteoklasty (kostní buňky zajišťující resorpci kosti). Tlumí jejich aktivitu a zabraňují i novému dozrávání osteoklastů. Původně tyto léky zpomalovaly metabolismus kostí, tedy i novotvorbu, jejich nová generace však ovlivňuje pouze resorpci a nezasahuje tak do novotvorby kosti. Výrazně snižují riziko zlomenin. Užívají se dlouhodobě, jejich účinek v organismu přetrvává několik měsíců i po skončení jejich užívání. Jejich nevýhodou bývají potíže se zažíváním. Neměly by se podávat u pacientů s aktivní formou vředové choroby žaludku a dvanáctníku. Riziko dyspeptických obtíží však snižuje jejich podávání jednou týdně nebo jednou měsíčně. U dlouhodobého letitého užívání bisfosfonátů je riziko vzniku pevné, ale paradoxně křehlé kosti s rizikem atypické zlomeniny.
Denosumab – injekční forma léčby osteoporózy, jejíž princip spočívá podobně jako u bisfosfonátů v útlumu funkce osteoklastů, tedy buněk odpovědných za resorbci kosti.